Historička umění, kurátorka
Kurátorské
aktivity Olgy Malé jsou spjaty s jejím působením v Galerii hlavního
města Prahy. Právě tam v 90. letech a na počátku tisíciletí realizovala
společně s Karlem Srpem řadu výstav zahraničního i domácího umění.
K nejvýznamnějším počinům dvojice Malá-Srp patří založení tradice
Bienále mladého umění Zvon. První ročníky – 1994, 1996, 1999 –
realizovali sami, další byly realizovány přizvanými externími kurátory.
Mezi vystavujícími umělci se tu objevovala jména, jež měla posléze
určovat dominující obraz českého umění 90. let – mezi jinými Milena
Dopitová, Krištof Kintera, Federico Diaz, Veronika Bromová, Markéta
Othová nebo Jiří Černický. Pořádání prvních ročníků bylo také spjato
s akvizicemi do sbírek Galerie hlavního města Prahy. Olga Malá a Karel
Srp byli zároveň autory vůbec prvního pokusu vymezit pojem umění 90. let
prostřednictvím dlouhodobé expozice (Současné umění; Dům U Zlatého
prstenu, 1998-2000) , na níž se opakovala jména známá z prvních
„bienálí“. Olga Malá vnímala umění této periody jako vybavené silnou
„sdílenou vizualitou“. Tato vizuální kompaktnost měla být klíčem
k úspěšnému podchycení dobových tendencí v rámci výstavních i
sbírkotvorných aktivit GHMP.
V 90. letech kurátorská dvojice Srp-Malá představila na několika
výstavách i umění zahraniční. Kontroverzní vyznění měl – mimo jiné kvůli
sexuálně explicitní a otevřeně drastické povaze některých exponátů –
jejich projekt Close Echoes – Veřejné tělo & Umělý prostor
realizovaný v roce 1998 v Městské knihovně. Čeští umělci a umělkyně na
ní byli konfrontovány s širší plejádou zahraničních jmen, mezi jinými
Douglasem Gordonem, Richardem Billinghamem nebo Monou Hatoum. Ve své
prezentaci se Olga Malá soustředila především na líčení organizačních
peripetií spjatých se vstupem lokální české instituce do jednání s
globálním světem umění.
Již v novém tisíciletí (2003), opět společně s Karlem Srpem, Malá
kurátorovala výstavu věnovanou médiu malby Perfect tense – Malba dnes
v Jízdárně Pražského hradu. Velkoryse pojatá přehlídka současných podob
klasického média, vzbudila i ostře odmítavé reakce, především ze strany
umělců, jejichž tvorba komunikovala s aktuálními nemalířskými projevy a
byla také jinak v jejich kontextu pravidelně vystavována (např. Jan
Šerých). Ti se cítili neadekvátně nivelizováni s těmi, kdo svůj příklon
k malbě vnímali jako gesto pasivní i aktivní resistence vůči nemalířským
„trendům“. Samostatně Olga Malá připravila expozici Ivana Kafky pro
Československý pavilon na Benátském bienále v roce 1997.
Josef Ledvina, zdroj artycok.tv