ABSTRAKT
Teoretická část disertačního projektu Mapa české současné kresby (více O projektu) má charakter výkladu poznatků výzkumného mapování tvůrčích přístupů a uměleckých výstupů, které by mohly odrážet začlenění kresby do dnešní interdisciplinární umělecké praxe. Práce vychází z nejnovějších zdrojů většinou čerpaných z teorií zahraničních odborníků, kteří klasifikují takové tvůrčí přístupy jako současnou kresbu, tedy Contemporary Drawing nebo Drawing Now. V disertaci zmiňovaná tvrzení světové teorie se týkají soudobé institucionální emancipace ve vnímání prezentované kresby, se kterou jsou spjata mnohá interpretační a tím i komunikační úskalí ze strany publika. Inovativní přínos práce by měl spočívat v interpretačním zapojení vlastnosti kresebnosti, která by měla, z hlediska tvůrčího vnímání, pomoci k poznání děl současné kresby, ke zkvalitnění jejich interpretace a komunikačního potenciálu. Kvalitativní výzkum rozkryl aktuální problémy ve vnímání kresby v našem regionu. Na tento problém reaguje webová platforma ČESKÁ KRESBA ― praktická část disertačního projektu s cílem veřejného vzdělávání, a to prostřednictvím interaktivní hry Kresba jako HUB, základní databáze Česká kresba, např. s přehledy vzdělávacích institucí, a výkladové e-knihy Mapa české současné kresby (viz níže).

PREAMBULE
Současná světová teorie dnes prezentuje reflexi geneze kresby, počínaje radikální proměnou umění ve 20. století, jako cestu k jejímu jádru – k původu, záměru a sebeobjevování. Kurátoři zlomových výstav, jakými byly On LINE (MoMA, 2010), Drawing Now: 2015 (Albertina, 2015), A Passion for Drawing (Albertina, 2019), editoři respektovaných publikací Vitamin D – New Perspectives in Drawing (2005) a D2 (2013) nakladatelství Phaidon, odborníci, jako např. J.-P. Fruehsorge, hovoří o proměnlivé emancipaci kresby. Ta je dnes chápána coby plnohodnotná věta „drawing”, zůstává zároveň podstatným jménem i slovesem, a z původně plošného média se stává sobě vlastní artikulací. Je členěna tahy či jinými segmenty, a hlavně vzTAHY (a to i politicko-kulturními a sociálními), čímž vykračuje do otevřeného prostoru, včetně toho mentálního. Kresbu lze vyhodnotit jako konstrukt lidské mysli, expresi, tvůrčí akt, který není nahodilý. Kresba je pohyb entit(y) zanechávající v prostoru smyslově vnímatelné stopy. Kresba je děj, událost. Umožňuje chápání diference, kdy se tahem jev či objekt z prostoru vyděluje, a svými propustnými hranicemi se zároveň klade do sou-vz-tažnosti. Kresba nemusí být nutně mimetická ani podobna věci, kterou denotuje. Samo uvidění kresby je její tvorbou, zpřítomněním. Aniž by ztratila svůj status artefaktu, může být kresba z hlediska subjektivní reality vnitřním obrazem, intencí, a tedy autorským záměrem vyjadřujícím postoj a určitý úhel pohledu. Uvědomění si kresby v něčem jsoucím a vnímání čehosi jako kresby může být konceptuální tvorbou. Nalezený artefakt přitom může zůstat na místě, tedy in situ, zážitek stačí uchovat ve vzpomínce.
DE-KONSTRUKCE a RE-KONSTRUKCE. Pomocí ustanovení vlastnosti kresebnosti lze dojít k přemostění ve vnímání kresby v současných dílech.

Kresebnost je analogií původní kresby. Svými rysy denotuje původní kresbu (tj. plošný obraz, člověkem specifickými materiály a nástroji kreslené kontrastní obrysy), evokuje kresbu. Dílo tak může exemplifikovat kresebnost, ta denotovat původní kresbu. V takovém procesu dochází k obousměrným metonymiím slova „drawing”, kdy se kresba stává projevem svých vlastností (sloveso) i výsledkem děje (podstatné jméno), a tím i k posunu významu na mnohé výstupy uměleckých vyjádření. Současné mediace, vztahující se svými možnostmi percepce, interpretace a reflexe k vlastnostem kresby, nejsou již jen statické, plošné obrazy, ačkoli je lze takto vnímat. Díla jsou ve své komplexnosti mnohdy fúzí všech obsažených struktur a konstrukcí, a jako taková jsou sdělením. Sdělení je médiem „medium is message“ (McLuhan 1967). Kresba je proto jedním ze skladebních prvků podílejících se na vyjádření obsahu konceptuálních i vizuálních uměleckých výstupů, performativních umění, instalací, objektů, filmu či fotografií ad.
Gramotnost VIDĚT / VĚDĚT / TVOŘIT by nyní měli ovládat nejen primární tvůrci, ale i jejich participující publikum, jež se změnilo ve spolutvůrce. Dílo dává smysl skrze smysly a mysl. V kresbě, obdobně jako v matematice, je zapotřebí souvztažnost domyslet a pomocí ukazatele tahu a jeho reference předložené sdělení pochopit, uchovat, poznat a změnit se. V soudobé umělecké praxi již nemusíme hovořit o přesazích kresby, nýbrž o její imanenci. To, co je s kresebnými médii spojováno, jako například „záznam“, zůstává platné i dnes. Jedná se o způsob zachycení prožitku a pojetí kresby jako kognitivního a komunikačního nástroje určeného k intersubjektivnímu sdílení obsahu. Umělci pracující s prostředky současné kresby, prostřednictvím nichž lze vnímat vlastnosti kresebnosti, zacházejí s analogií původní kresby a dotýkají se tak jejího počátku a dějinného vývoje. Závisí na jejich strategiích, tedy na volbě vkladu kresby do osobních projektů. Důvodem pro výběr média kresby může být i uplatnění autorovy dovednosti, a to nejen z hlediska nabytí uspokojivého pocitu během tvorby, k níž stále patří i fyzické kreslení, ale i vlastní přesvědčení o nalezení nejlepší možné formy vyjádření obsahu sdělení.