Novomediální umělec, vizuální aktivista a pedagog
Od roku 2008 byl vedoucím Ateliéru supermédií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, který spolu se členem umělecké skupiny Rafani
- Davidem Kořínkem založil.
Přednášel na brněnské Masarykově univerzitě, kde se podílel na vzniku studijní specializace digitální média na Fakultě sociálních studií.
Přednášel také na Columbijské univerzitě v
New Yorku, Storefront for Art and Architecture, dále Buffalo New York
University a na ETH v Zurichu, katedře architektů Gramazia a Kohlera.
Díaz vystavuje po celém světě. Jeho instalace Outside Itself
byla vytvořená pro 53. Benátské bienále 2011.
Jeho organická socha Subtile (2018), s níž zvítězil v celosvětové soutěži, se nachází na břehu řeky Sacramento
v Kalifornii, v USA.
V instalacích F. Díaze si lze uvědomovat principy kresebnosti. Uvádíme příklad site-specific instalace zvané Air z roku 2009, která je vytvořena z karbonových vláken nebo Eccentric Gravity
- instalace v Belvederu Pražského hradu v r. 2015, dále práce s použitím technologie 3D tisku, např. v díle Ultra (2008) či záznamy coby mapování unikátního prostředí tvořené pohybem lidí v prostoru a času přenášené mechanickým plotterem na zdi galerie
You Welded the Ornament of the Times (2014)
ad.
Od 90. let rozvíjí pomocí nových médií
svoji tendenci odhalovat primárními lidskými smysly nezachytitelné
imateriální elementy přirozeného žitého prostředí denní reality. Pro
Díazovu práci jsou typické prostředky jazyka algoritmicky generovaného umění a systems art,
stále intenzivnější otevírání přímé interakce se svým divákem a hlavně
sledování jeho základní tvůrčí premisy, která říká, že umění vzniká bez
doteku lidské ruky. Média a technologie ve svých instalacích využívá
jako socio-politické katalyzátory společenských změny.
Je často spojován s pro-vědeckou orientací současného umění. V jeho případě však jsou hranice nastaveny jinak. Nepohybuje se v mantinelech badatelského oboru, výzkumu s předem nastavenými parametry, který by vykládal jazykem umění. Věda není základnou, na které by Díaz stavěl umělecký projev. Věda a umění jsou v jeho práci dvě zcela rovnocenné integrální součásti bez jejichž vzájemného prolínání by nemohla vzniknout Díazova tvorba, tak jak jí známe.
Věda tedy pro něj není pouhou estetickou kulisou, ale přikládá jí
důležitost rámce chápání. Je vědcem ryze humanistickým. Systematickým
pozorovatelem člověka současnosti, u nějž a pro nějž se snaží odhalovat
věci, které jsme vlivem technologického přetížení přestali či přestáváme
být schopni vnímat. Paradoxní a přitom veskrze logické je, že pro
odhalování ztraceného používá právě ony nejmodernější technologie, které
nás od naší podstaty spíše vzdalují. Díaz jako technooptimista vysílá
jasný signál, že je možné stroj přijmout za nejbližší nástroj lidského
nitra, ne jen jako prodloužení paže, ale mnohem podstatněji prodloužení
duše.
STUDIA
1990–1997 Akademiie výtvarných umění v Praze, at. vedené Karlem Malichem, Stanislavem Kolíbalem a Alešem Veselým
1993 stipendium na Alexander‐Dorner‐Kreis
stipendijní pobyty na Cité internationale des arts v Paříži a v Soros Center for Contemporary Art
OCENĚNÍ
2007 oceněn na Florentském bienále cenou Premio Internazionale
„Lorenzo il Magnifico“ za projekt
Sakura.
2001
získal zvláštní cenu od nadace Nicola Trussardi
na Milano Europe Futuro Presente za dílo Generatrix.
1996–2002 byl čtyřikrát finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého (udělována českým umělcům ve věku do 35 let)